Jak jsem ne-jela do Indie

Měla to být společná pouť s moji mámou, protože spolu cestujeme velmi rádi. Je to pro nás obě obohacující a dobrodružné, protože jsme jako jin a jang, tedy doplňujeme se a na cestě se vždycky podržíme, když jedna z nás klopýtne.

Zároveň dokážeme otevřeně sdílet i rozdílné názory a že jich máme dost:D a nepříjemné pocity a víme, že to ta druhá unese nebo taky ne, ale, že se budeme mít rádi, za všech okolností.

Vlastně jsme chtěly zažít opět blízkost a dobrodružství na cestě, které je tak výjimečné právě díky tomu, že jsme máma a dcera.

Jenže…co se nestalo.

Koupili jsme letenky, zaplatili průvodcovský poplatek a začali jsme vyřizovat vízum do Indie.

Tedy, vložili jsme desítky tisíc korun a pak zjistili, že moji mámě vízum nedaji…a že není žádná šance na řešení, pokud ji neseženem falešný pas s její fotografii:¨))

Problem byl v tom, že cestovní pas mojí mámy byl prošlý a prodloužený ,,alternativním,, způsobem, tedy razítkem ukrajinského Konzulátu na 3. straně pasu. Což Indové jednoduše neakceptuji, narozdíl od většiny Evropských států.

Tak to byla dobrá facka. Co budeme dělat? Pojedu sama? No nic jiného mi nezbývá, protože jsme vložili slušnou částku na program a letenky a ja vízum dostala bez komplikaci.

Nevím, jaký proces běžel mámě, ale já byla jak opařená, měla jsem strávit 3 týdny v Indii, z toho prostřední týden byl zajištěný s průvodcem. Jenže týden před a týden poté jsem měla být sama v Novém Dillí, v Dharamshale a pak kdoví kde ještě. Měla jsem staženou pr*del, bála jsem se a nemohla jsem se uklidnit ani načtením průvodců a cestovatelských rádců jak na Indii.

Co si budem povídat, jiný kraj jiný mrav, a co teprve jiný kontinent a zápaďácká turistka sama v lese…žrádlo pro všechny žebráky, podvodníky, turistické profiobchodníky a tak dále.

Měli jsme online schůzku s naší skupinkou a průvodkyní, kde jsem zjistila, že já jediná vše zaplatila předem, letenky a víza a ostatní začali váhat poté co organizátorka oznámila, že v tomto počtu se naše pouť uskuteční jen na 7 dní programu, místo původních 10.

Tak jsme začali hledat další členy posádky na poslední chvíli, vymýšlet náhradní plán, jen aby se to vše dalo uskutečnit.

28.2.2025 Nov v rybách, a organizátorka se už 2 dny neozývala, jak to s námi bude. 

Já měla poslední den, na to stornovat letenky, aby mi z nich aspoň kousek vrátili.

Organizátorka se ozvala v 18h večer, že bohužel nikdo další se nepřidal a že v tomto počtu se pobyt zkrátí o 3 dny v Bombaji, aby se to organizátorce vyplatilo.

Jedna žena/účastnice, to rozsekla a řekla, že to ve zkrácené verzi nechce. A tak jsem spustila vlnu stornovaní všeho co jsem pracně organizovala…

OHROMĚ SE MI ULEVILO…samozřejmě jsem byla naštvaná, protože pár tisic korun jsme ztratili, ale pak jsem se ptala, a na koho jsi vlastně naštvaná? AHA, asi sama na sebe :DD

Protože jsem stále cestu mohla podniknout sama, kdybych věděla, že to opravdu, ale opravdu chci. 

A při usínání se synem v posteli, v tichu a klidu mi došlo, že se nemusím loučit se svým milovaným manželem na 3 týdny, kdy už teď mi bylo po něm smutno, že se našemu synkovi po mě nemusí stýskat, že nemusím platit další tisíce za velmi náročnou cestu do kontinentu 3.světa…a že se NEMUSÍM BÁT. 

A přiznám se, že jsem měla více strach než radost, takže jsem hrdinsky vše stornovala.

Nyní vím, že couvnout je někdy moudré rozhodnutí...

Tak taková byla moje cesta do Indie, 

Díky Indie - uvědomila jsem si jak se mám krásně, jak jsem svobodná, bohatá, že mám milovanou rodinu a je mi v mém životě TÁÁK DOBŘE, a že se nemusím překonávat a zdolávat půl kontinetu, ikdyž záměr byl určitě šlechetný, abych si to vše opět uvědomila.